Těžké opevnění



Objekty těžkého opevnění se souhrnně nazývají sruby. Ty dělíme podle výzbroje a účelu na pěchotní, dělostřelecké, vchodové, minonetné ap. Podle stavebního řešení se dělí na jedno nebo oboustanné, jedno- nebo dvoupatrové aj.


MJ-2 v blízkosti Šatova, jeden z 6 pěchotních srubů postavených na Jižní Moravě.

Sruby patřící do sestavy jsou tvrzové, ostatní jsou samostatné. Podle počtu věží se dělí na jedno až čtyřzvonové. Dále se sruby dělí podle odolnosti : 1 a 2 -arabská, I, II, III a IV -římská odolnost. v prudkých svazích se vyskytují příčně i podélně stupněné objekty. Každý objekt TO byl konstruován přesně dle terénu a úkolů, které měl plnit takže nenacházíme ani dva naprosto stejné objekty.

Pěchotní sruby

Pěchotní srub je železobetonová stavba o kubatuře 500-3000 m3 železobetonu, jehož odolnost byla stanovena minimálně na 450 kg/cm3.

PS ve IV. t.o.

PS RS-74 "Na Holém" ve III. t.o.

Střílny byly situovány tak, aby jejich zbraně mohly vytvořit souvislou palebnou přehradu asi 500 m a 200 m za sousední objekt. Střílny všech zbraní byly konstruovány speciálně pro každý typ zbraně. Byly minimálních rozměrů a směrem ven se stupňovitě rozšiřují, což mělo zabránit vniknutí projektilu dovnitř objektu při zásahu střílny. Vlastní otvor byl co nejmenší, zbraně byly uloženy do speciálních lafet tak, že ze střílny vyčnívalo pouze ústí hlavně a záměrný dalekohled, které byly snadno vyměnitelné a v každém objektu bylo několik náhradních hlavní ke všem zbraním.

Přímé ostřelování střílen z předpolí znemožňovala prodloužená čelní stěna, jejíž tzv. uši vystupovala z půdorysu objektu a zastiňovala celou boční stěnu s hlavními střílnami. Ze strany od nepřítele byla čelní stěna chráněna 4 metry silnou kamennou rovnaninou, jež měla tlumit účinky granátů. Tato vrstva byla vysvahována hliněným náspem, u paty až 20 m silným, který byl stejně jako vrstva zeminy na stropnici oset trávou a plnil úlohu maskování. Pokud by útočník chtěl ohrozit hlavní střílny, byl nucen vstoupit do jejich palebného vějíře a palebných vějířů sousedních objektů. Proti strmě padajícím projektilům houfnic, minometů a leteckým pumám byly střílny a vchod do srubu chráněny prodlouženou částí stropnice tzv. krakorcem. Pod hlavními střílnami byl vybetonován příkop hluboký 3 metry a široký podle odolnosti objektu 120-200 cm - tzv. diamantový příkop. Příkop měl znemožnit přilnutí nepřátelských ženistů těsně ke zdi objektu a tím ohrožení střílen náložemi nebo oslepením, měl také zamezit zasypání střílen zeminou při nepřátelském ostřelování. Do diamantového příkopu, stejně jako do hluchých prostorů u týlových stěn vyúsťovaly granátové skluzy. Šlo o ocelovou trubku zabetonovanou pod úhlem 45 stupňů a opatřenou uvnitř rychlouzávěrem. Tímto zařízením bylo možno spouštět ruční granáty do míst nezasažitelných ostatními zbraněmi. Do diamantového příkopu vyúsťovaly odpadní roury od závěrů hlavních zbraní. Ty odváděly vystřílené nábojnice a plyny hoření střelného prachu.

Nejčastějším stavěným typem objektu byl samostatný oboustanný pěchotní srub, dvouzvonový, ve II. třídě odolnosti.

Typický PS ve II. t.o.

Jeho obvyklá výzbroj byla v obou směrech tvořena tzv. smíšenou zbraní (pevnostní protitankový kanón vz.36 spřažený s těžkým kulometem vz.37 - zbraň L1) ve střílně blíže ochrannému křídlu, ve vzdálenější střílně dvojčetem těžkých kulometů vz.37 (zbraň M). Do palebné přehrady srubu působily též zbraně z pancéřových zvonů. Ochranu střílen a vstupu zajišťovaly lehké kulomety vz.26 (zbraň N) v pomocných střílnách. Vyžadovala-li to konfigurace terénu, byla v diamantovém příkopu umístěna střílna 9cm minometu (zbraň G).

PS ve II. t.o. s minometem 9cm

Výzbroj objektu byla závislá na taktických úkolech, konfiguraci okolního terénu a byla tvořena různými kombinacemi zbraní L1,M,D,N a G.

Vchod do objektu byl zásadně tvořen zalomenou chodbou, která již sama o sobě znemožňovala přímou střelbu do nitra objektu. Ve všech pevnostních stavbách byla vstupní chodba uzavřena z vnější strany mřížovými dveřmi a za zalomením pancéřovými plnými dveřmi s průlezem v dolní části. U objektů římské třídy odolnosti následovalo další zalomení chodby a ocelové protiplynové dveře. Za mříží, jež byla chráněna střílnou, byly nasávací otvory ventilace. Horní bojové patro objektu obsahovalo především střelecké místnosti, stanoviště velitele a spojaře, pohotovostní zásobu munice, část ubikací, nádrže na vodu atd. Dolní týlové patro obsahovalo především strojovnu, filtrovnu, sklad proviantu, munice, ubikace mužstva, sklad pohonných hmot, místnost zemní telegrafie, WC, umývárnu, sklad nářadí, granátů a osvětlovacích raket. Každý objekt měl vlastní studnu. Jednotlivé místnosti byly od sebe oddělovány cihlovými příčkami 15-30 cm silnými. Poslední horní vrstva cihel příček byla nahrazena vrstvou korku v asfaltu, čímž bylo zabráněno přenosu chvění stropnice při ostřelování na příčky, a tím znemožněno jejich praskání. Stěny nejvíce ohrožované ostřelováním, byly zevnitř obloženy ocelovým plechem. Ten měl zabránit odlétávání odštěpků betonu a chránit tak osádku a mechanismy zbraní. Používala se též mřížovina nebo drátěná síťovina zabetonovaná u vnitřního líce stěny. Ve všech prostorách srubu byla rozvedena instalace vody a elektřiny. Zároveň bylo pamatováno na přívod čerstvého vzduchu. Vzduch nasávaný za vchodovou mříží byl pomocí ventilátorů hnán do filtrovny přes ohřívač, využívající teplo z chlazení motoru agregátu. Při tzv. plynovém provozu (nasávání zamořeného vzduchu), procházel vzduch protidýmovými a protiplynovými filtry. Teprve potom byl vháněn do jednotlivých míst srubu. Mírný přetlak, který byl uvnitř srubu vytvářen, znemožňoval zamoření objektu především otvory střílen, které nebylo možno zcela utěsnit. Jedovaté zplodiny vzniklé při střelbě ze zvonů byly nasávány samostatnými ventilátory na ruční nebo motorický pohon a odváděny mimo objekt.

Boj o opevnění závisel ve značné míře na dobrém spojení. Sruby byly napojeny na rozsáhlou a důmyslnou síť sdělovacích kabelů, umožňující prakticky přímé spojení s jakýmkoli srubem v pevnostní linii a velitelským stanovištěm (tato síť nebyla nikde zcela dokončena - nejvíce na ostravsku, opavsku a králicku). Sruby měly spojení se svými sousedy pomocí stanice zemní telegrafie. Uvažovalo se i o rádiovém spojení.

Výrobu elektrické energie pro samostatný srub zajišťoval agregát poháněný vznětovým motorem. Ten poháněl třífázový generátor 220/127 V o výkonu 10 kW. V objektech s otočnou kulometnou věží byl ještě agregát vyrábějící stejnosměrný proud pro pohon otáčení této věže.

Osádka pěchotního srubu byla tvořena průměrně asi 25 muži, kterým velel buď důstojník, nebo délesloužící poddůstojník.

Dělostřelecké sruby - tvrzové

Tyto sruby patřily k největším pevnostním objektům. Byly dlouhé 48m a široké 15.3 m.

Objem betonu se pohyboval kolem 5600 m3. dělostřelecké sruby byly vždy jednostranné a ve svých kasematách měly mít tři 100 mm rychlopalné houfnice vz.38 (zbraň Y) s dostřelem 11.8 km. Jejich hlavním úkolem byla nepřímá boční palba na pevnostní linii, do předpolí a nástupových prostorů nepřítele. Srub byl situován vždy na odvráceném svahu. Palba byla řízena na základě hlášených prvků z velitelských objektů a pozorovatelen. Ve většině případů byly hlavní střílny umístěny ve stejné úrovni, jen vyjímečně (KS-45) byl objekt postaven horizontálně stupněný. Toto řešení bylo nevýhodné a proto se mu konstruktéři raději vyhýbali. Ve stropě objektu byly zabudovány dva zvony pro zbraň N v nejvyšší odolnosti. Protože u dělostřeleckých srubů se počítalo s přímým vycházením na povrch tvrze, ústil do ochranného příkopu východ, uspořádaný stejně jako u sam. pěchotních srubů. Podle stupně ohrožení byl východ ve spodním nebo horním patře. Do hluchých prostor diamantového příkopu byly svedeny 4 granátové skluzy a příkop byl postřelován jedním lehkým kulometem s pomocné střílny, druhý lehký kulomet, pokud byl instalován, postřeloval spíše předpolí objektu. Přístup do objektu zajišťovala šachta se schodištěm a dva muniční rychlovýtahy. V horním patře byly umístěny houfnice a kulomety a vstupy do pancéřových zvonů. V dolním patře byla pohotovostní ubikace, filtrovna, kancelář velitele , WC a plynotěsné kobky pro vystřílené nábojnice z houfnic. Obě patra byla spojena schodištěm a průlezy. Osádku tvořilo 86 mužů.

Dělostřelecké výsuvné otočné věže

Hlavním úkolem těchto objektů, které byly nejdůležitější složkou každé tvrze, bylo vedení čelních paleb proti uskupením nepřítele. Věž mohla vytvářet vedlejší, zesilovat hlavní palebné přehrady. V případě nutnosti byla schopna likvidovat útoky nepřítele v blízkém okolí přímou palbou. Věže byly umísťovány tak, aby mohl být co nejlépe využit jejich 360 stupňový odměr. Objekt byl vyzbrojen věží 2Y/RO (F3V). Objekt dělové věže mohl být vybaven 1 až 2 pancéřovými zvony, ale mohl být také bez zvonu. Jestliže však byl objekt umístěn tak, že z něj bylo nutno postřelovat překážky, zvon vždy měl. Osádku objektu tvořilo přibližně 60 mužů.

Jako ilustrace fotografie belgické výsuvné dělové věže tvrze Tancremont.

Minometné otočné věže - tvrzové

V září 1938 existoval tento objekt pouze na výkresech. Výzbrojí měla být zcela speciální zbraň, minometné dvojče B-12 v pancéřové věži. Objekt se skládá ze dvou pater. Horní měla tvořit střelecká místnost, dolní prostory sloužily k uložení části střeliva, ventilačního zařízení a výtahu. Ostatní zařízení bylo stejné jako u dělostřelecké věže, chyběla pouze místnost na odpad nábojnic (minometné náboje jsou bez nábojnic). Význam tohoto objektu a jeho výzbroje byl zejména pro postřelování hluchých prostorů v okolí linie opevnění. Vzhledem ke svému dostřelu 250-7000m, mohla vést přímou palbu tříštivými minami na sousední objekty, napadené ženisty, bez obav, že by hrozilo jejich poškození. Osádku mělo tvořit 43 mužů.

Dělostřelecké pozorovatelny - tvrzové

Pro řízení palby tvrzí mělo být prováděno pozorování z dělostřeleckých pozorovacích zvonů samostatných i tvrzových objektů. V ojedinělých případech, kdy tato pozorovací stanoviště nestačila, byly budovány zvláštní samostatné objekty. Jestliže se pozorovatelna nacházela v prostoru tvrze, byla připojena stejně jako ostatní objekty na její podzemí. Znám je pouze jediný případ - jde o objekt MOS-42.

Dělostřelecké pozorovatelny-samostatné

Většinou se však budovala pozorovatelna jako samostatný objekt poblíž tvrze, na místě s co nejlepším výhledem. Tvořil ji většinou třípatrový objekt ve III. stupni odolnosti (KS-12b , TS-76a). Horní patro představoval šestistřílnový pancéřový zvon pro lehký kulomet a sklad střeliva. ve středním patře, do kterého byl vstup z terénu, se nacházel vlastní pozorovatelský zvon, kancelář pro počtáře dělostřelectva, ubikace velitele, telefonní ústředna, ubikace části posádky. Vchod byl jako u pěchotních srubů. V dolním patře byla umístěna filtrovna, strojovna, sklad PHM, radiostanice, ubikace posádky, studna a sociální zařízení. Objekt byl většinou budován za hlavním obranným postavením proto jej obklopovala jen lehká protipěchotní překážka. je znám i případ dvoupatrové pozorovatelny (RS-91)

Izolované dělostřelecké sruby

Měly být budovány z důvodu úspor času a finančních prostředků místo tvrzí nebo v místech s nevhodným podložím a vysokou hladinou podzemní vody. Plán objektu vznikl spojením dělostřeleckého a vchodového srubu. měl být budován za linií opevnění v postačující III. třídě odolnosti. Jeho délka byla 57.8m, šířka 26.3m a výška 12.9m (!). Výzbroj měla být stejná jako u tvrzového provedení, okolí bylo chráněno dvojicí lehkých kulometů v pancéřových zvonech (čtyř- a pětistřílnovém) a třemi až čtyřmi lehkými kulomety pod betonem. Vjezd do srubu navíc chránila zbraň L1, umístěná vpravo od vchodu. Vnitřní prostory byly rozvrženy do tří pater. Horní a střední jsou půdorysně stejné, dolní je podstatně menší a vzhledem ke značné hloubce, ve které se nacházelo, mají stěny menší sílu. Uvažovaná posádka byla 120 mužů. Do září 1938 nebyl žádný objekt postaven.

Minometné sruby-samostatné

K vykrývání hluchých prostor v linii opevnění měly být budovány speciální minometné sruby. měly být vždy situovány za linií opevnění, na místech dobře skrytých, proto byla požadována pouze I. třída odolnosti. Výzbroj objektu byla dvojice 9cm minometů (každý ve své střílně) pod betonem. Srub byl projektován jako dvoupatrový a prakticky celý zapuštěný do úrovně terénu. Měl dva vchody řešené jako u pěchotních srubů chráněné dvěma střílnami pro lehký kulomet. kruhovou obranu zajišťoval jeden pancéřový zvon pro lehký kulometů. Do září 1938 nebyl žádný objekt postaven.

Minometný blok-samostatný

Pro TO na Jižní Moravě byl konstruován zvláštní objekt, odvozený od tvrzové minometné věže. Svými parametry se jí podobal, měl však být postaven ve III třídě odolnosti a uzpůsoben samostatnosti. Žádný z 5ti bloků nebyl však v září 1938 vybudován.

Stanoviště velitele TO

Stejně jako u LO měla být budována železobetonová stanoviště velitele i v liniích TO. Objekty tohoto typu byly konstruovány s téměř čtvercovým půdorysem, dvoupatrové. Odolnost se měla řídit podle stupně ohrožení, počítalo se především s I. odolností při umístění objektů v týlu linie. Objekt byl vyzbrojen třemi lehkými kulomety, jedním v šestistřílnovém zvonu, dva kryly objekt v týlu. Do horního patra vedly dva vchody, jeden byl konstruován lomeně jako u TO, druhý vedl přímo bez zalomení do ošetřovny, aby bylo možno pohodlně procházet s nosítky pro raněné. Horní patro obsahovala ošetřovnu pro 14 mužů, ubikaci pro zdravotníky, prostornou kuchyni se skladem potravin, umývárnu a WC. Dolní patro obsahovalo strojovnu s filtrovnou, sklad proviantu, munice, ubikaci pro 10 mužů, stanoviště velitele, kancelář velitelství, místnost pro telefonní ústřednu, radiostanici a zemní telegrafii. Žádný z těchto objektů však nebyl vybudován.

Ostatní

S několika objekty zvláštního typu se můžeme setkat na bratislavském předmostí Petržalka. Někdy kolem roku 1933 bylo na tomto místě vybudováno celkem 9 objektů, jež nebyly provedeny podle TTD ŘOPu. Jsou řídce armovány, při stavbě se používala méně kvalitní betonová směs, hojně bylo využíváno střílen pro čelní palbu - tvarovaných pouze v betonu, objekty jsou alespoň částečně dvoupatrové, kamenná rovnanina a ochranný zához ze zeminy nebyly pravidlem. Při průzkumu trasy opevnění v roce 1935 bylo orgány ŘOP zjištěno, že objekty nesplňují požadavky kladené na moderní pevnostní stavby a neodpovídají svými parametry důležitosti úseku. Proto byla linie "starých" objektů zesílena novými objekty LO a TO, přičemž byla využita i velká část objektů "starých". Byly rekonstruovány - osazením nových pancéřových střílen, zabetonováním většiny střílen pro čelní palbu atd. Z celkového počtu 9 objektů bylo 6 "starých" objektů rekonstruováno. jejich vnitřní výbava je jednodušší než u objektů TO. Objekty byly vyzbrojeny pouze kulomety.


TOPlist Seznam Domeny a WebHosting jiz od 100,-Kc Č.Třebová

© Marek Stránský, 1995-2006
Poslední úpravy: 25.04.2006
Hlavní stránka Československého opevnění
Moje domovská stránka