Vzhledem k důležitosti objektu se při jeho umístění kladl důraz na maximální
ochranu - objekt byl proto budován na svazích odvrácených od
nepřítele, aby nemohl být přímo postřelován. Dále pokud možno tak, aby se před
střílnami objektu nacházelo volnější prostranství. V případě přímého ohrožení
by pak obranu srubu mohly převzít i samotné houfnice, střílející
kartáčovým střelivem (dělostřelecký granát, jehož náplní byly kromě výbušnin
ocelové kuličky, které se ihned za ústím hlavně začaly rovnoměrne rozptylovat).
Kromě střeleckých místností se v tomto dvoupatrovém srubu nacházela i skladiště
střeliva pro lehké kulomety (dva byly umístěny ve dvou pěchotních zvonech, jeden
byl pod betonem v ochranném křídle a v případě vyústění nouzového východu ze
spodního patra byl ještě jeden kulomet umístěn v týlové stěně objektu nad
nouzovým východem) a ručních granátů (do diamantového příkopu ústily čtyři
granátové skluzy), dále stanoviště velitele, filtrovna, nádrže na vodu, ubikace
části posádky. Přímo pod střeleckými místnostmi se nacházely kobky uzavřené
plynotěsnými dveřmi, kam ústily odpady nábojnic od houfnic. Jedovatý vzduch
odtud bylo možno vysát ventilátory mimo objekt a nábojnice se mohly znovu použít.
Na podzemí byl objekt napojen dvěmi šachtami: schodišťovou pro osádku a
výtahovou pro dopravu munice a zbraní. Ve výtahove šachtě byly instalovány
dva nákladní výtahy, každý o nosnosti 2.500 kg. (Pro představu: houfnice
měla kadenci asi 15 - 20 ran za minutu. Přitom hmotnost granátu činila
14,4 kg. To znamená pro 3 houfnice a minutu rychlé palby spotřebu 864
kg munice. Hmotnost záložní hlavně se závěrem a poloautomatikou houfnice byla
pro změnu 600 kg.)
Posádku tvořilo přes 80 mužů.
V září 1938 však dělostřelecké sruby nemohly plnit svůj úkol, neboť houfnice
vz. 38 se do nich již nedostaly. Jako nouzové řešení byly proto před
střílny alespoň instalovány 7,5 horské kanóny vz. 15.
Celkem bylo postaveno 6 dělostřeleckých srubů následujících tvrzí: Dobrošov, Hanička, Adam (2x), Hůrka, Smolkov.
 |
 |