Věže byly vždy budovány na vyvýšených místech terénu, obyčejně poblíž
topografického hřbetu, aby mohl být co nejlépe využit jejich 360 ti stupňový
palebný vějíř. Projektanti se však bránili jejich umisťování přímo na kótách
z důvodu možnosti snadného zastřílení se německého dělostřelectva.
Dělostřelecká otočná věž byla tvořena vlastní pancéřovou věží, jejíž výroba
a vývoj byly zadány plzeňské Škodovce, a železobetonovým objektem, ve kterém
měla být věž osazena. Pancéřová věž se skládala z pohyblivé a pevné části.
Pevnou část tvořil předpancíř, kovová vodící konstrukce a roštová podlaha
mezipatra. Pohyblivou část pak vlastní pancéřová střelecká místnost, muniční
výtah a protizávaží. Celý tento kolos vážil 420 tun (180 t pevná
část, 120 t pohyblivá část a 120 t protizávaží).
Výzbroj tvořila dvojice 10 cm pevnostních houfnic vz. 38. Kromě toho
mohl být na stropnici osazen pěchotní zvon pro lehký kulomet (např. K-S 22
tvrze Bouda) na ochranu blízkého okolí. Mohla-li se věž výhodně zapojit do
palebné přehrady TO, byla na stropnici umístěna i kopule pro zbraň M (např.
R-S 78 tvrze Hanička). Byl-li objekt umístěn tak, že se nalézal v křížové
palbě ostatních tvrzových objektů, mohl být naopak projektován bez pěchotních
zbraní (např. K-S 12 tvrze Hůrka).
Otáčení, vysouvání a zasouvání pancéřové věže zajišťoval elektromotor (na
stejnosměrný proud 110 V). Věž bylo takto možno během 7 sekund vysunout
do bojové polohy (o 70 cm). Otočení kolem osy trvalo 60 sekund.
V případě nouze bylo možno věž vysunout i ručně, což trvalo přibližně 90
sekund.
V útrobách objektu se dále nacházela filtrovna, stanoviště velitele, sklad
proviantu a munice pro pěchotní zbraně a ubikace pro část posádky (včetně
sociálního zařízení). Na podzemí byl objekt napojen schodišťovou šachtou,
uprostřed které byl instalován nákladní výtah o nosnosti 2.500 kg.
Osádku tvořilo přes 50 osob.
Podobně jako v případě dělostřeleckých srubů však věže v září 1938 nemohly splnit svůj hlavní úkol, neboť žádná z pancéřových věží nebyla dodána. (Ve Škodovce byly tou dobou rozpracovány dva exempláře, které po okupaci Němci nechali dokončit. Jeden z nich byl údajně odvezen na zkoušky do Německa, druhý přežil v ženijním skladišti v Pardubicích až do roku 1963, kdy jeho poslední fragmenty zmizely v tavicích pecích.)
 |
 |